Září - Veleslavín 39

Přejít na obsah

Září

Ročník 2011

z prázdninových toulek vám přináším příběh vskutku bakalářský o jednom českém Honzovi. Jan byl docela obyčejný kluk, který se rád předváděl před holkama a docela se jim líbil. Hrál fotbal za místní oddíl. Hrál ochotnické divadlo. Hrál na kytaru a patřil mezi místní metalisty a hároše. Jednoho dne onemocněl jakousi chorobou, po níž mu po uzdravení zůstal nepříjemný následek – holá hlava. Někdo by snad nebral až tak tragicky, že přišel o vlasy, ale Honza zcela ztratil sebevědomí a začal se stranit společnosti. Když občas někam vyrazil nebo dokonce zašel do hospody, měl na hlavě paruku. Ta však evidentně pamatovala staré časy, vypadala spíše jako drn. Mládí nezná slitování a Janovi vrstevníci mu začali říkat Fantomas.
Honza zkusil navštívit i akce Klubu nablýskaných gentlemanů, což nebylo nic jiného, než neformální spolek holohlavých, který pro podobně postižené organizoval psycholog z nemocnice, rovněž sám zcela plešatý. Jeho členové chodili společně do kina, do sauny, i do hospody a vzájemně si podporovali sebevědomí. Když však byl jednou celý spolek legitimován strážníky městské policie kvůli falešnému podezření z propagace rasové nesnášenlivosti, Jana to utvrdilo v názoru, že s holou hlavou na veřejnost nemůže.
Poté, co selhaly nejrůznější vodičky  a mazání, rozhodl se, že všechny své ušetřené prostředky věnuje na zakoupení špičkové paruky. V internetovém katalogu si vybral tu nejlepší a nejdražší, vyráběnou individuálně na objednávku. Když si po několika konzultacích a zkouškách vysněnou paruku konečně odvážel domů, byl v naprosté euforii. Neodolal a dlouhovlasou paruku, dodávající mu iluzi dřívější bohaté hřívy, si na nejbližší benzínce nasadil. Bylo horko, pod parukou ještě více, Honza si postupně v autě otevíral okna a užíval již skoro zapomenutého pocitu volně vlajících vlasů. Nakonec otevřel naplno i střešní okno. Vlasy vlály ostošest. V jeden okamžik se však paruka náporem vzduchu svezla ke straně. Jan ji sice zachytil, ale dlouhé umělé vlasy mu vítr foukl přes oči, a když si je druhou rukou odhrnul, viděl už jenom, jak se s autem řítí do neznáma. Probral se ve chvíli, když se nad ním skláněl bílý anděl.
Andělem byla sestřička Ivana, která se potom o Jana starala po celou dobu jeho pobytu v nemocnici. Byla tou nejmilejší dívkou, jakou kdy Honza poznal, v její společnosti zapomínal i na svoje trable s holou hlavou. On jí byl také sympatický a tak se brzy sblížili. Zranění nebyla vážná a Honza šel po pár dnech z nemocnice domů. Přišel sice o auto i o paruku, kvůli níž se málem zabil, ale získal srdce sestřičky Ivany. Jejich známost se rozvíjela a dospěla k okamžiku, kdy je žádoucí, aby dívka představila partnera své rodině. Honza byl pochopitelně nervózní nejen z nastalé situace, ale vrátil se mu i strach ukázat se ve společnosti bez vlasů.
Na návštěvu přicházel Jan značně roztřesený. Ivana mu nejprve představila maminku, velmi mladistvou, s bohatými dlouhými kadeřemi. Z hloubi bytu jej halasně zdravil tatínek i dva Ivaniny bratři a to už Janovi nervy praskaly napětím. Když se však tatínek se svými syny z přítmí pokoje vynořili, napětí rázem povolilo - tři holé plešaté hlavy zářily halou Janovi v ústrety jako měsíce v úplňku.

Jiří Hruška

Září 2011


  • Čím žije Praha 6


  • HUDEBNÍ SKUPINA NIGHTWORK

  • DOBROVOLNÍCI NESUPLUJÍ PRÁCI ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU , říká vrchní sestra Mgr. Marie PĚNIČKOVÁ

  • Historické osobnosti v názvech ulic (RONALDA REAGANA )

  • Zajímavosti ze života živočichů


  • Program divadel Semafor a S+H

  • První ázerbájdžánská restaurace v Praze

Návrat na obsah