Prosinec - Veleslavín 39

Přejít na obsah

Prosinec

Ročník 2011

měl jsem tušit, že se něco děje, když moje žena začala shánět ostré nože, které by se neohýbaly a netupily už při krájení chleba. Objela několik obchodů, odmítla nabídky nožů v akci, i když jejich cena byla doslova pár korun (výrobce je zřejmě nabízel pro jednorázové použití) a nakonec domů přinesla tři značkové nože různých velikostí, o jejichž láci taktně pomlčela, ale s kterými, jak musím s odstupem konstatovat, lze bez rizika záchvatů zuřivosti opravdu dobře krájet. Po pár dnech však manželka začala být opět mírně nervózní, čehož důvod jsem pochopil velmi záhy: doma se objevila obří dýně darovaná kamarádkou. Rozměry dýně byly takové, že i největší z nově zakoupených nožů působil nicotně. Naštěstí si žena vzpomněla, že někde na chalupě je uložena mačeta, kterou jsme pořídili před mnoha lety k vysekávání náletových křovin, kopřiv a dalších záludností jihočeské přírody. S pomocí švagra byla mačeta očištěna od rzi, nabroušena a posléze přivezena do Prahy k exekuci na pětadvacetikilové dýni.
Operaci krájení dýně prováděla žena na podlaze v kuchyni. Já měl za povinnost akci fotograficky dokumentovat a v případě potřeby zasáhnout jako zdravotník (mačeta byla opravdu ostrá). Zásahu třeba nebylo, ale po půl hodině některé dolní kuchyňské skříňky nabraly zajímavý nádech do oranžova a na podlahové dlaždice by rosničky z předpovědi počasí vydaly varování před nebezpečím smyku kvůli souvislé vrstvě dýně. Obří plod byl však zdárně rozporcován a rozdělen, jeho popraviště uklizeno a nastal čas pro vyzkoušení několika receptů k přípravě dýňových hodů.Nebyl jsem z této perspektivy nikterak nadšen, protože jsem si dobře pamatoval kompoty z dýně, které dříve nahrazovaly ananas a jejichž jsem  nikdy nebyl velkým příznivcem.
Manželka se rozhodla pojmout kuchyňské zpracování dýně velkoryse, pozvala několik přátel a připravila kompletní dýňové menu. První na řadě byla polévka. Její krémová konzistence a přitažlivá vůně vhozených kousků osmažené slaniny naznačovaly mnohé. Okrovou barvu doplňovala čerstvá zelená pažitka a bílé kolečko na hladině, vytvořené umně nalitým pramínkem smetany.
Dojalo mě, že já jediný jsem v talíři měl ze smetany srdíčko, ale prý to bylo tím, že se do kuchyně potichu přiblížila naše kokršpanělka Týna a v naději na pamlsek za ženou hlasitě štěkla. Ta se lekla a na vytvářeném kolečku vytvořila vlnku. Polévka byla znamenitá.
Následovala pečená pikantní kuřecí křidélka s kaší, v níž se dýně vhodně doplňovala s brambory. Kaši jsem si dvakrát přidal, křidélka jednou. Dalším chodem byla zapečená dýně s kuřecí nádivkou, kterou zvýraznila parmská šunka. Chuť dýně byla jemně dominantní a nádivka s ní skvěle rezonovala. Všichni jsme už byli tak najedeni, že nabídku přídavku využili jen někteří. Jako závěrečný dezert přišly na stůl dýňové muffiny. I ty byly vynikající a utěsnili jsme jimi poslední volná místečka v útrobách.
Nikdy bych nevěřil, že z dýní jdou udělat tak báječné lahůdky a laskominy. Už se mi sbíhají sliny při pomyšlení na pokračování, protože ať jsme dělali, co jsme mohli, z dýňové nadílky jsme ujedli sotva čtvrtinu. Poněkud jiný názor má zřejmě Týna. Pečlivě probrala pekáč se zbytky dýně s nádivkou a svědomitě eliminovala ty divné žluté nemasové kousky. Jak tam tak zůstaly na dně osamocené a rozblemcané, připomínaly onen dýňový kompot.

Jiří Hruška         

Prosinec 2011


  • Čím žije Praha 6


  • KULTURNÍ FENOMÉN ČTYŘLÍSTEK rozhovor s výtvarníkem Jaroslavem NĚMEČKEM

  • KUŘÁCTVÍ SE NESMÍ BAGATELIZOVAT, říká Kateřina MALÁ z Centra pro závislé na tabáku (3.část)

  • Historické osobnosti v názvech ulic (Jana Kašpara)

  • Zajímavosti ze života živočichů


  • Program divadel Semafor a S+H

  • FIFINČINY VÁNOČNÍ SLADKOSTI

  • ADVENT 2011 v Písecké bráne

  • Výstava fotografií "Za operou do Šárky"

  • Nová ŠKODA Citigo

Návrat na obsah