tak už je to tady znova: Hola, hola, škola volá. Kdo vymyslel tenhle slogan, zapsal se navždy ne snad do dějin, ale jistě do hlav všech absolventů minimálně základní školy, podobně jako oznamovací věta Ema má mísu.
Dnes už mně, coby dospělého, toto volání nechává klidným, protože se mně netýká. (I když je skutečností, že díky mému svéráznému rukopisu, který je pro moji ženu mnohdy nečitelným, mě právě ona často posílá zpět do školy, abych se naučil psát. Řeším to tím, že ji rovněž posílám zpátky do školy – aby se naučila číst.) Ale když jsem ještě školní škamny navštěvoval, dokázala mě jakákoliv zmínka o škole, která přišla před 1. zářím, dokonale naštvat. A to včetně filmů pro pamětníky typu Cesta do hlubin študákovy duše nebo Škola, základ života, které televize vždy koncem srpna inovativně zařazovala do programu. Zatímco v průběhu roku bych se na oba klasické filmy rád podíval, ve chvílích, kdy mně v posledních dnech sladkých prázdnin připomněly školu jsem je nesnášel.
Na základce a ještě i na gymnáziu jsem konec prázdnin a začátek školního roku měl spojený s chmelovou kampaní. Tehdy ještě byl český chmel naše zelené zlato a pěstoval se ve velkém. Zelené zlato bylo třeba sbírat ručně, film Starci na chmelu to ilustruje dokonale. Ne že bych na chmel osobně jezdil, ale táta řadu let organizoval veškeré záležitosti spojené s výjezdem, prací a ubytováním na chmelové brigádě stovek učňů z různých škol z celé Prahy, takže v tomto období jsme ho prakticky doma neviděli. Měl z toho vždycky pěkné nervy. Aby ne. V době bez mobilů, bez internetu a bez mailů to byl excelentní logistický výkon.
Až dnes mi dochází, že jsme jako žáci nemuseli být jediní, kdo se zpátky do školy netěšili. Úplně stejně na tom zřejmě byli i mnozí učitelé. Nedávno jsem si v Lidových novinách přečetl, že jedna paní učitelka pěstovala léta na zahrádce ocúny. Na tom by nebylo nic zajímavého, ale paní učitelka těmto křehkým květinám neříkala jejich jménem, říkala jim svině. Každoročně totiž vykvétaly přesně v době, kdy končily prázdniny a kantorům nastával přípravný týden na jejich pracovištích, kde museli všechno připravit na návrat žáků. Ocúny tak odskákaly rozladění paní učitelky nad jejím návratem do školy. Kdyby vykvétaly na začátku prázdnin, jistě by jim tak neříkala.
Bývalo vždy zvykem nejen místních představitelů, ale i hlav státu navštívit v den zahájení nového školního roku vybraný ústav, pohladit dítka a pronést pár slov. Nevím, jestli v této tradici bude pokračovat i Miloš Zeman a případně kam letos zavítá z titulu prezidenta republiky. V době, kdy vznikaly tyto řádky, to dost možná ještě nevěděl ani on, ačkoliv jinak má své kroky hodně dopředu promyšlené. Mohl bych mu doporučit třeba Karlovy Vary. Myslím, že by se mu tam mohlo líbit nejméně ze dvou důvodů – skladby obyvatelstva a léčivým pramenům. Všem třinácti. Ale to je pouze moje domněnka, nejspíš pojede někam úplně jinam.

Jiří Hruška         

Září 2013

•  Čím žije Praha 6

•  Program divadel Semafor a S+H
•  Stanice metra Nádraží Veleslavín
•  Jak se buduje domov
•  Stromy jsou básně,
   které země píše do nebe
•   Podzimní hrátky v Písecké bráně