Kateřina Englichová vystudovala hru na harfu na pražské konzervatoři a později také v USA. Patří k výrazným osobnostem české harfové školy a je uznávanou hudebnicí nejen u nás, ale i v zahraničí. Jako sólistka koncertovala před posluchači všech kontinentů. Spolupracovala a spolupracuje s nejvýznamnějšími umělci, soubory a dirigenty. Na svém kontě má desítky špičkových nahrávek.

Harfa mou první volbou nebyla. Začala jsem hrát na zobcovou flétnu, pak na klavír, k tomu se přidala příčná flétna. Klavír mi šel, ale flétna, to byl pan učitel chudák. Už to vypadalo, že půjdu na konzervatoř studovat klavír a přišla, jak to tak v životě bývá, úplná náhoda. Můj táta pracoval v divadle Semafor a Dáda Patrasová mu tenkrát nabídla, aby mě vzal k jejímu tatínkovi, profesoru Karlu Patrasovi, který učil na AMU. Mně ale, jakožto třináctileté holce, uniklo, že je harfista. Žila jsem v domnění, že je klavírista. A on si pro změnu myslel, že já toužím hrát na harfu. Překvapení bylo oboustranné…

Dnes začínají už pětileté děti brnkat na malé lidové harfičky. Je to úžasné, to za nás vůbec nebylo. V posledních letech se harfa mnohem více vyučuje i na základních uměleckých školách, což je skvělé. Děti mohou hrát na různé barevné nástroje, k tomu mají stejně barevné batůžky, akorát ta práce je pořád stejná.

Harfa vůbec není nástrojem jenom pro vážnou hudbu. Je i celá řada vynikajících jazzových harfistů. Harfa, na kterou hraju já, tedy koncertní, vzešla z lidových nástrojů. Těch je celá řada a najdete je od Paraguaye, Číny, Japonska, přes Irsko, Wales, Tyrolsko… Nicméně s tou koncertní verzí už nemají tolik společného. Koncertní harfy jsou používány především v symfonických orchestrech. Existují ale i elektrické nebo elektro-akustické harfy. Na první pohled byste rozdíl nepoznal. Jednu tako-

vou mám doma také.

…celý rozhovor na str. 6.