nevím jak je to u vás, ale já v průběhu prosince zažívám každoročně výčitky a dvě totálně odlišné duševní (nikoliv duchovní) polohy. První polohou je stoupající nervozita, že se blíží Vánoce a já ještě nemám ani zakoupené dárky, ani inspiraci, co vlastně koupit. A vyčítám si, že to opět nechávám na poslední chvíli. Opačnou polohou je pak jakési duševní vyvrcholení, nebojím se říci orgasmus, přicházející bezprostředně po Štědrém večeru, kdy situace s dárky je již vyřešena, a kdyby nebyla, je to už stejně jedno.
Možná to vypadá, jako bych Vánoce vnímal jenom z materiální stránky, to není ovšem vůbec pravda. Vždyť martyrium vymýšlení, kupování a balení dárků neabsolvuji proto, abych ohromoval jejich náročností a nákladností, ale abych udělal radost a potěšil. Obdarovat někoho a udělat radost jemu i sobě přece není nic přízemně materiálního. Pokud se to ovšem nepřehání a oslava Vánoc nestojí pouze na tom. To by pak šlo o jistý způsob obžerství, které bible řadí mezi sedm smrtelných hříchů. Ono totiž obžerství nespočívá jenom v nezřízené konzumaci jídla a pití, jak je mnohdy prvoplánově chápáno a jak to někdy právě o Vánocích bývá. V přeneseném slova smyslu je obžerství všechno, co je nesmyslně přehnané a zbytné, co nepotřebujeme, ale honíme si tím ego. Ale o tom by se dalo filozofovat hodně dlouho. Vánoce v českých rodinách dnes vedle dárků charakterizuje nejvíce stromeček a kapr.
Stromeček se původně zavěšoval špičkou dolů a měl ochranitelskou funkci. Až později se začal zdobit svíčkami a dalšími ozdobami, ale stále zůstával venku. O ozdobeném vánočním stromečku uvnitř v domě je nejstarší zmínka z roku 1570 v Brémách. U nás se objevil teprve před dvěma sty lety, když jím v roce 1812 tehdejší ředitel pražského Stavovského divadla překvapil své přátele. A teprve od poloviny 19. století se tento zvyk v českých rodinách ujal. Je docela překvapivé, že už tehdy byly v módě i stromky umělé – vyřezané z tvrdého papíru nebo z překližky. Ale na venkově zdobení vánočního stromku přijali za své až na počátku 20. století, do té doby tam zdobili pouze smrkové nebo jedlové větve. Dnes velké ozdobené stromy najdeme i na náměstích snad všech větších měst. Prvenství u nás drží Brno, kde byl Strom republiky, jak mu tehdy říkali, postaven na popud spisovatele Rudolfa Těsnohlídka v roce 1924.
Ryba patří k tradičním postním jídlům a v českých zemích se servíruje i o Štědrém dnu už od středověku. Kapr se ale ve větším měřítku na náš vánoční stůl prosadil překvapivě až v první polovině 19. století. Velkou zásluhu na tom měla Magdalena Dobromila Rettigová a její slavná kniha receptů Domácí kuchařka. A také to, že kapr z moderních velkochovů se stal levným a dostupným pro všechny. Dodnes je kapr v nejrůznějších úpravách na štědrovečerním stole takřka dvou třetin českých domácností. Příhody a vtipy o spolknuté kosti zaseknuté v krku sice zná asi každý, nicméně když se ryba jí pomalu a opatrně, žádné velké nebezpečí nehrozí. Vyhýbat se jí jenom kvůli kostem je zbytečné.
Co je však nesmírně důležité: schovat si ze štědrovečerního kapra šupinu. Přináší štěstí a také v peněžence hojnost peněz. Navzdory ČNB.

Jiří Hruška         

Prosinec 2013

•  Čím žije Praha 6