bez mučení se přiznávám, že rozhodně nepatřím k lidem, kteří berou jídlo pouze jako nutnost k přežití. A to po formální i obsahové stránce. Netrpím ani žádnými předsudky – jím maso, jím mléčné výrobky, jím zeleninu a ovoce, jím slané, pálivé, kyselé, sladké i kombinace všech těchto chutí. Jediné, co nemusím, je většina těstovin. Nevím, jak jsem ke svému rezervovanému vztahu k nim přišel, ale mám jej, a to silně vyvinutý. Přitom špagety si dám rád, ale jedině s kečupem. Vím, že je to úchylka a milovníci italské kuchyně si klepou na čelo. Pamatuji si i rozladění jisté kolegyně, která po návratu z poznávací cesty z Itálie sezvala domů několik přátel na slavnostní večeři a šokovaně pozorovala, jak na pracně vytvořenou a vymazlenou těstovinovou specialitu, nadívanou masem a zeleninou a ještě doplněnou o dvě různé smetanové zálivky, čtyři z pěti pozvaných hostů lejí kečup. Nazvala nás barbary a jediného, který odolal a ten rudej upatlanej blivajz (kolegyni cituji doslovně) nepoužil, si později vzala za muže. Nemyslím, že by to byl ten rozhodující důvod jejich svazku, ale kdo ví, třeba to byl určitý podnět…
Dlouho jsem nemohl jíst koprovou omáčku a kopr vůbec. To jsem raději hladověl. Jednou jsem se služebně ocitl v Moskvě a záhy přišel na to, že jsem si s sebou zapomněl zabalit zubní pastu. Blízko u hotelu jsem si všiml drogerie, a tak jsem zašel napravit své opomenutí a koupil si pastu místní provenience. K ní jsem si nechal ještě zabalit i velký sprej s lesní vůní (rovněž místní provenience), neboť se mi zdálo, že v hotelovém pokoji zřejmě nedávno proběhly jakési úpravy typu lepení podlahy, lakování nábytku nebo podobně a od té doby asi nebyl moc často větrán. Zkrátka v něm byl těžký vzduch. Večer po návratu na pokoj jsem si blahořečil, že mne napadlo osvěžovač vzduchu koupit a hned jsem jej použil. Důkladně jsem rozprášil část jeho obsahu a strnul – sprej obsahoval totožnou„vůni“, která mi v pokoji tak vadila. Pokojská na závěr úklidu evidentně vždy použila stejnou značku. Otevřel jsem okna dokořán, odešel do koupelny a rozhodl se vyzkoušet novou zubní pastu. Chutnala zvláštně, po ústech se mi rozlil pocit něčeho známého, ale nemohl jsem přijít na to, co to bylo. Po dvou, třech vteřinách mi svitlo – zubní pasta měla příchuť kopru, který mi teď lezl ven i ušima. To by mě tehdy opravdu nenapadlo, ale v zemi, kde zítra znamená již včera, zřejmě výrobci k podobným vůním a příchutím dospěli mnohem dříve než na Západě, kde teprve dneska je k dostání parfém s odérem masa grilovaného na ohni, zmoklého kompostu nebo romantické bažiny. Zatímco takové kosmetice jsem zatím nepřivykl, kopr jsem nakonec vzal na milost.
Ano, mám jídlo rád a dovedu si je patřičně vychutnat. Pravdou je, že zejména ryby vychutnávám natolik, že už před lety manželka zkrátila slavnostní kapří večeři na Štědrý den pouze na jediný chod, aby se děti vůbec dočkaly nadělování dárků. Naštěstí ji dodnes nenapadlo, že kdyby místo kapra servírovala těstoviny, mohla by být nadílka raz dva.
Jiří Hruška
Duben 2015
• Čím žije Praha 6
• Šaty s osobitým rukopisem
– rozhovor s Natali Ruden
• Od nemoci ke zdraví – Rehabilitace pomáhá
s návratem do běžného života
• Program divadel Semafor a S+H
• Historické osobnosti v názvech ulic
Prahy 6 – Plojharova
• Zlatý řez
• Kompas do lepších časů
• Angels Landing, Kalifornie a další zázraky
• Angels Landing, Kalifornie a další zázraky
