Národní divadlo je živým uměleckým organismem
Rozhovor s ředitelem ND Janem Burianem
Národní divadlo v Praze letos vstoupilo do 136. sezony. Je příspěvkovou organizací, jeho zřizovatelem
je Ministerstvo kultury. V současnosti ho tvoří čtyři umělecké soubory – opera, činohra, balet a Laterna
magika, které vystupují v historické budově ND, na Nové scéně, ve Státní opeře a Stavovském divadle. Po dobu rekonstrukce Státní opery, jejíž dokončení je plánováno na příští rok, uvádí opera a balet svá představení také v Hudebním divadle Karlín.
Ředitelem Národního divadla je od srpna 2013 Jan Burian. Jeho jméno je spojeno zejména sdivadlem J. K. Tyla v Plzni, v jehož čele stál v letech 1995-2013. Od roku 1990 je pedagogem oboru režie na Divadelní fakultě AMU, odroku 1992 vedoucím katedry činoherního divadla, roku 2015 byl jmenován profesorem. Je ředitelem Mezinárodního festivalu Divadlo, nejvýznamnější divadelní přehlídky u nás. Vsrpnu letošního roku byl potvrzen jako ředitel Národního divadla i na další funkční období až do roku 2025.
Ve funkci ředitele Národního divadla jste od sezony 2013/2014. Co podle Vašeho názoru nejpodstatnějšího jste doposud vykonal pro konsolidaci či rozvoj Národního divadla?
Důležité je, že jsme dali do pořádku vnitřní prostředí divadla. A to včetně problémů kolem diskutované fúze Státní opery. Celá naše opera nyní svojí intenzivní praní začíná být viditelná i na mezinárodní hudební scéně. I na baletu je znát úspěšná cesta k mezinárodní prestiži. A činohra se pustila divadelně vyhraněnějším novým směrem. To vše je možné i díky dobrému systému výběru uměleckých ředitelů jednotlivých složek Národního divadla, kteří jsou odpovědni za umělecký profil souborů.
Nedávno jste byl ministrem kultury potvrzen jako ředitel i na druhé funkční období až do roku 2025. Jak budete Národní divadlo směřovat do budoucna?
Už roky prosazuji názor, že příspěvkové organizace typu divadel se musí velmi významně modernizovat. Chybí jim například kompetentní odborné správní rady schopné zabývat se i strategií jejich rozvoje. Z hlediska systému správy žijeme v minulém století. Je potřeba přejít na systém dlouhodobého smluvního financování, jak je to v Evropě běžné a rozumně plánovat a hospodařit. Instituce, která je ze čtyřiceti procent závislá na vlastních příjmech, je z ekonomického hlediska nešikovná. Máme asi čtyřikrát nižší dotaci než srovnatelné vídeňské divadlo. Národní divadlo je podfinancované zejména v orchestru, ve sboru a u techniky. Naší prioritou je tedy zvyšování mezd právě zde. Opravdu si nemyslím, že je správné fungovat díky nízkým mzdám a relativně vysokému vstupnému, kdy lístek na operu stojí až 1 200 korun. Národní divadlo musí být dostupné i ekonomicky slabším sociálním vrstvám. Divadlo jako takové je dotované už od renesance. Ani Shakespeare nebo Molière by bez dotací nepřežili.
Jakou má Národní divadlo návštěvnost a jaký je její vývoj? Nakolik jste na návštěvnosti finančně závislí? Můžete přiblížit strukturu financování ND?
Národní divadlo má čtyři umělecké soubory a svá představení hrajeme ve čtyřech divadlech. V roce 2017 představení Národního divadla navštívilo celkem 543 692 diváků. Předplatného jsme prodali 52 598 kusů. Průměrná návštěvnost představení činila 76 procent, což vůbec není špatné. Roční rozpočet Národního divadla činí hodně přes miliardu korun, tvoří jej z největší části státní dotace, která v roce 2016 činila přes 710 milionů korun, loni 742 milionů a na letošní rok bylo schváleno 806 milionů korun. Sami si musíme vydělat takřka 40 procent výše rozpočtu. Jsme naštěstí úspěšní nejen u diváků, ale i u sponzorů.
…pokračování na str. 6
Listopad 2018
• Čím žije Praha 6
• Rozhovor s ředitelem ND Janem Burianem
• K výročí vzniku Českolovenska vychází
unikátní publikace
• Krásné struny rozezní břevnovský klášter
• Program divadel Semafor a S+H
• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6
– N. A. Někrasova
• Tání netrvalo dlouho – Minifestival padesát
na pátou
• Několik poznámek o tai-či, velkém předělu
• Emil Šneberg – Moje vzpomínky
na Vokovice a Veleslavín (VII. část)
