Říjen 2011

• Čím žije Praha 6
  

• ČLOVĚK VÁCLAV HAVEL – FRAGMENTY ZE ŽIVOTA MUŽE, KTERÝ ZMĚNIL ČESKO…
  

• KUŘÁCTVÍ SE NESMÍ BAGATELIZOVAT, říká Kateřina MALÁ z Centra pro závislé na tabáku (1.část)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• 18. Břevnovské posvícení
  

• Dalibor
  

• Zaostřeno na zimní péči
  

stačilo zadat jméno Jiří Suchý a technická  vymoženost moderního života – internet, resp. jeden z jeho vyhledávačů, dokázal za 0,14 vteřiny najít 365 000 relevantních odkazů na tohoto všestranného umělce, jehož tvorba je součástí toho nejlepšího, co česká kultura 20. století (a nutno podotknout, že to platí i ve století jedenadvacátém) přinesla. Nejsem recenzentem divadelním, ani hudebním, ani výtvarným (promiňte, ta všestrannost páně Suchého umění se projevuje v každé větě), nejsem ani statistik, abych spočítal, kolika desítek a stovek děl a v jakých všech oblastech se dopustil, a tak mi dovolte v rámci tohoto úvodníku pouze zcela soukromě vzpomenout na pár drobných detailů, kdy mi J. S. vstoupil do života nejen jako umělec. Přiznávám, že nejsou nikterak světoborné, ale pro mě mají svou cenu.
Díky Jiřímu Suchému jsem si v pubertálním věku upevňoval fyzickou kondici. Jezdil jsem totiž kvůli němu dosti často na kole okruh z Dejvic přes Ořechovku a zpět, přičemž alespoň dvakrát jsem projížděl Lomenou ulicí, v níž vždycky před jistou vilkou přicházel nějaký fingovaný technický problém na mém stroji, jenž mě obvykle donutil zastavit a „opravovat“. Po očku jsem při tom hlídal, jestli z vilky naproti náhodou zrovna nevychází (či do ní nevchází) J. S., asi třikrát jsem jej opravdu zahlédl. Jeho bydliště jsem našel v knize, kterou napsal o zesnulém Jiřím Šlitrovi. Vložil do ní i faksimile dopisu Šlitra malému Kubovi Suchému – a právě na něm ta adresa byla.
S J. S. mám spojenou také radost z prvního mého občanského průkazu,  tehdy znakem takřka dospělosti. Chodil jsem v té době hodně často do Semaforu (lístek k stání stál pouhých 5,- Kč, např. Kytici jsem viděl 22x celou a k tomu ještě mnohokrát jenom druhou půlku, když jsem se alespoň o přestávce beznadějně vyprodaných představení přimíchal mezi řádné diváky vyšlé nadýchat se čerstvého vzduchu). Chtěl jsem jít také na Nocturné, které začínalo až od 23.00 hod. Ale doma jsem narazil. Protože mi ještě nebylo patnáct, táta mi rezolutně zakázal účastnit se nočního života, který v Semaforu těmito pozdními představeními podporovali, s odůvodněním, že bez občanky se po Praze v tuto hodinu pohybovat nemohu. Lístek jsem ale nevrátil a to bylo dobře, den před představením jsme hromadně, mnozí o nějaký ten měsíc dříve, občanské průkazy ve škole slavnostně obdrželi. Táta zíral, jak jsem si to dokázal zařídit a nevěřil, že to byla pustá náhoda. Jaké tehdy to Nocturné bylo nakonec nevím, protože jsem usnul ve stoje.
Když jsme se ženou čekali prvního potomka, dleli jsme na chalupě v jižních Čechách. A v Českých Budějovicích byl na zájezdě J. S. se Semaforem. Záviděl jsem své mladé choti, že spolu s tchyní se na vystoupení půjdou podívat, zatímco já tou dobou budu ve vlaku na cestě do Prahy. Nu, bylo to jinak. Zatímco já byl tou dobou ve vlaku na cestě do Prahy, má žena byla v porodnici. Tehdy nevyužitý lístek na Semafor s neodtrženým kontrolním kupónem má syn hned na začátku svého alba.
Jiřího Suchého kdysi zřejmě zaujalo, že mezi mnoha fanynkami je žádán o autogram i mladičkým příznivcem, a nabídl mu proto napsat věnování. Tak to přišlo, že v řadě knížek, které jsem mu dal k podpisu, mám od něho vepsáno „Jirkovi Jirka (Suchý)“. Tak si teď snad mohu dovolit popřát: Jirko, díky a všechno nejlepší k osmdesátinám!

Jiří Hruška