moje akční žena se rozhodla vytvořit stručný historický přehled našich rodinných aktivit v jednotlivých letech (patrně jako podklad pro naše budoucí životopisce). Vytahala alba s fotografiemi, podle jejich popisek vytvořila datovou linii pro nás důležitých událostí a aktivit každého roku, rozšířila ji poznámkami z dochovaných stolních kalendářů a z počítače a požádala mne o ověření a doplnění některých skutečností. Zprvu jsem to považoval za vtip, protože si obvykle ani nepamatuji, co jsem měl včera k obědu. Později mi došlo, že u mne je už asi počítáno s jistou patologickou změnou paměti, která sice nedovoluje vzpomenout si na poměrně čerstvě události, zato vybavování těch starších, takřka historických, umožňuje bez problémů. Ale neurazil jsem se, nebylo proč, důchodový věk mám ještě daleko před sebou a přibližuje se mnohem pomaleji, než stárnu (nikoliv díky Einsteinově teorii relativity, ale politickým rozhodnutím našich státníků). Protože si už od střední školy schovávám všechny své diáře, neviděl jsem problém z nich nějaké údaje do ženina přehledu doplnit. Problém však byl diáře najít. Myslel jsem, že jenom sáhnu do šuplíku a vytáhnu ten pravý, ale jako z udělání asi deset diářů, zrovna z časového úseku, o který se jednalo, chybělo. A nastala otázka jejich nejpravděpodobnějšího výskytu. Nebyly nahoře ve skříních, ani dole pod postelí. V obýváku, na chodbě, ani v ložnici. Nenašel jsem je ani v pracovně, ani v komoře. Prostě nebyly nikde v bytě a nenašel jsem je ani u sebe v práci.
S ironií v hlase i v pohledu začala po několika dnech hledat i žena. Prohledala sklep, rozbalila různé balíky a krabice a našla šípkové víno po babičce z roku 1967. Diáře o třicet let mladší však nikoliv. Víno bylo v malém množství ještě pitelné (co pitelné, vynikající!) a zbystřilo nám smysly natolik, že manželku napadlo prozkoumat také pronajaté úložné prostory na krámy v našem bývalém bydlišti. Byly tam! Pečlivě zabalené ležely v koutku mezi dávno odloženými hračkami našich dětí a čekaly. Dotýkal jsem se jich něžně a s radostí, když jsem je otevřel.
Listovali jste někdy (ale opravdu důkladně) vlastními podrobnými záznamy v kalendářích dvacet, třicet let starých? Já pořádně vlastně až teď a je to zvláštní pocit. Některé poznámky mi už vůbec nic neříkaly a nevím pořádně, co znamenaly. Jiné naopak vyvolaly celou řetězovou reakci vzpomínek a zážitků, které bych si bez nich už nejspíš nikdy nepřipomněl. Lidská paměť asi opravdu funguje jako pevný disk v počítači, stačí jenom vyhledat příslušný záznam (víme-li kde) a kliknout myší. Přesně tak na mně působily vlastní poznámky ve starých diářích. Ve zkratce jsem zprostředkovaně znovu vnímal jakousi esenci vybraných událostí mého života. Nebylo to ale jenom příjemné. Vybavil jsem si i některé zážitky a pocity, které bych raději oželel. Popravdě řečeno, nečekal jsem, že listování starými záznamy může někdy být natolik emocionální.
Nicméně, ukázalo se, jak se s manželkou skvěle doplňujeme. Ona mi našla diáře, já jsem z nich do jejího přehledu událostí upřesnil žádané údaje, z nichž řadu ona vzápětí zpochybnila. V několika jednotlivých případech svoji verzi podpořila i fotografiemi, takže jsem musel nerad uznat, že některých akcí jsem se patrně opravdu zúčastnil, i když si na to vůbec nevzpomínám. Nu což, toto poznání dodatečně rozšířilo moje obzory a tajně jsem se začal zajímat o techniku fotomontáží. Spokojenost byla nakonec oboustranná.
Poznámka na závěr: s tím mým zapomínáním to zdaleka není tak strašné, jak tvrdí žena. Pamatuji si například i to, že teď v březnu máme kulaté výročí svatby. Musím ještě přesně spočítat, kolikáté.
Jiří Hruška
Březen 2014
• Čím žije Praha 6
• Banjo mi přidělili, říká první Schovanka
JARKA ČAPKOVÁ
• Provádíme především roboticky
asistované operační výkony,
říká primář urologie
MUDr. JIŘÍ KOČÁREK, Ph.D.
• Historické osobnosti v názvech ulic
(Jilemnického)
• O vodě v Praze 6
• Program divadel Semafor a S+H
• OSOBNOSTÍ BOHUMILA HRABALA
bude Letohrádek Hvězda
centrem evropské literatury
• Dříve otázka cti a umění boje, dnes atletika.
O HISTORII ŠERMU S LEONIDEM KŘÍŽKEM
• VÍC NEŽ HRAČKY
Marek Rejent vystavuje v Galerii Makrác