Rozhovor s Martinem Divišem, generálním ředitelem Kooperativy, prezidentem České asociace pojišťoven a také pilotam civilních letadel.

Kolik volného času má generální ředitel a předseda představenstva naší druhé největší pojišťovny pro rodinu, pro sebe, pro své koníčky?
Podle mé ženy málo a s jejím názorem nelze než souhlasit. Na druhou stranu lidé jako já si skutečně maximálně váží chvil s rodinou a já mám malého kluka Honzu, takže se vždy snažím vymyslet něco, abychom si to opravdu užili. Kdybyste se ho zeptali, tak to doufám potvrdí…
Není tajemstvím, že Vaším největším koníčkem a vášní je létání. Kdy a jak jste začínal a jak se vyvíjela Vaše kariéra pilota?
Létání je stále mojí nejoblíbenější formou způsobu odpočinku a „čištění hlavy“. Kdo mě zná, tak ví, že mi odpočívání moc nejde a že moc neumím třeba ležet na pláži. Létám více než patnáct let a aktuálně jsem šťastným majitelem licence dopravního pilota. Párkrát do měsíce vezmu třeba linku ČSA po Evropě, případně si zalétám s malými sportovními letadly.
Představte si, že byste žil v době, kdy se ještě nelétalo. Jaké hobby byste asi měl?
Bud‘ bych si vymyslel nějaký způsob, jak se dostat do vzduchu, nebo bych si alespoň přilepil křídla jako Ikaros. Případně bych se zamyslel nad nápadem starých Féničanů vybírat od každého majitele lodi trochu peněz a z nich pak uhradit lod‘ tomu, komu by se potopila. To je vlastně prapůvod pojišťovny. V každém případě bych se bavil něčím, kde jsou lidé a mluví se s nimi. Nemyslím, že bych byl vědec, či se bavil tím, že bych uměl třeba malovat či sochat.
Létání je hodně náročný koníček. Z čeho jste jej ve svých začátcích financoval?
Vždy z platu od Kooperativy. A to platí v podstatě dodnes.
Ale dneska jste jako dopravní pilot už také placen?
Pro ČSA létám zdarma, respektive tyto vydělané peníze posílám na charitu, aby to nevypadalo, že si ve své pozici musím chodit bokem někam přivydělat.
Co Vašemu koníčku říká rodina?
Přesně to, co říká každá rodina každému koníčku: hlavně, aby se ti něco nestalo a vůbec bys měl být raději doma. A lítej pomalu a nízko. Ale to je to nejhorší, co můžete pilotovi poradit.
Je nějaká paralela v řízení letadla a v řízení firmy?
Řekl bych, že to jisté styčné prvky má – dodržování pravidel, práci v týmu a dokonce i to, že kapitán letadla i generální ředitel mají velkou zodpovědnost, přijímají zásadní rozhodnutí a nikdo jiný je za ně neudělá. A že každé špatné rozhodnutí něco stojí – u generálního ředitele hodně peněz a u pilota mnohem víc.
Jaké vzdělání je potřebné pro ředitele jedné z našich největších finančních institucí?
Vzdělání je určitě důležité a jeho hodnotu bych nepodceňoval. Ale je to – nebo by alespoň měl být – nikdy nekončící proces. Protože snad ještě důležitější než vzdělání jsou snaha a ochota se neustále učit. Mně se to alespoň osvědčilo. Snad bych ještě dodal, snažit se být v tom, co dělám, co nejlepší a dělat to pořádně a s chutí. To je vlastnost, kterou „trpím“ celý život.
…celý rozhovor na str. 6

Březen 2017

•   Čím žije Praha 6

•   Létající ředitel – rozhovor 

    s Martinem Divišem

•   Od nemoci ke zdraví – Oddělení péče

    ÚVN, Domov Vlčí mák

•   Program divadel Semafor a S+H

•   Historické osobnosti v názvech ulic

    Prahy 6 – Romania Rollanda

•   Mužstvo, vrhací kameny, divné 

    boty a koště

•   Díla Petra Stranického jsou 
    průzkumem našeho světa
•   Mezi druhým a třetím – 
    Divadelní spolek Nepřijatelní uvádí
    hru dánského autora Jonase Schnora
•   Jim Jarmusch atd… 
    – Kino Dlabačov uvání nejslavnější snímky
    tvůrce amerického nezývislého filmu