chodím často po Smetanově nábřeží, odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na světě – panorama Petřína, Malé Strany, Strahova a Hradčan. Dole po Vltavě plují desítky labutí, které tomuto výhledu přidávají další rozměr a mnohdy přitahují zraky kolemjdoucích stejně, jako historické památky. Není divu, v celém světě patří labuť mezi obdivované ptáky a v jistém smyslu je i součástí naší kultury. Podle antické mytologie se Zeus dvořil krásné Lédě převtělený do labutě, aby obelstil ji i svoji manželku Héru. Byl velmi úspěšný. Labuť se často vyskytuje i v pohádkách, pojmenovali jsme po ní souhvězdí, Labutí jezero patří k nejkrásnějším baletům. Kdo nechce do divadla, může si zajít do hospody U Labutě, možná se v ní dá platit i finskou euromincí s labutí na rubové straně. Atrakci v podobě létajících labutí najdeme na každé pořádné pouti, i když se ji snažili převálcovat létající kačeři Donaldové. (Dodnes mě fascinuje úplně pitomé dryáčnické vyvolávání „Pojďte na naše kačeři! Navštivte naše neopakovatelné kačeři!“)
U nás je z několika druhů labutí nejznámější a nejrozšířenější Labuť velká. Její jméno je výstižné, jedná se opravdu o velikého ptáka, o čemž svědčí délka 150 cm, rozpětí křídel 2 metry, hmotnost samice zhruba 10 kg a samce až 20 kg. Labuť je jeden z nejtěžších létajících ptáků. Není divu, že když se cítí ohroženy a stanou se agresivními, mohou být labutě nebezpečné i lidem. Jak informoval denní tisk, přesvědčili se o tom nedávno pardubičtí vodáci, které labutí samec napadl při tréninku a zcela jim zničil pádlo za 16 tisíc korun. Hájil si své teritorium (nebo byl původem z Hradce Králové?) a sportovcům nezbylo nic jiného, než při sebeobraně pádlo obětovat. Nakolik je pro ně útěchou, že si mohou koupit nové v obchodním domě Bílá labuť, těžko říci.
Labuť je krásný pták, vznosný, působící ušlechtile a urozeně, jeho chování nese královské rysy. Ne nadarmo se labuť dostala do znaků některých měst a na mnohé šlechtické erby. Dostala se ale také na mnohé šlechtické stoly – ve vrcholném středověku patřila labuť k nejluxusnějším jídlům a ke slavnostním chodům především královských hostin. Ve Velké Británii se kvůli tomu už od 12. století dodnes opakuje každoroční zvyk sčítání labutí na řece Temži, protože
labutě jsou podle práva majetkem britského panovníka a je třeba udržovat jistotu, že tuto vybranou delikatesu královi nikdo neujídá. Nic na této tradici nemění ani fakt, že labutě už dávno do našeho jídelníčku nepatří. Inu, časy se mění. Získané údaje alespoň dobře slouží ornito-logům ke sledování změn v labutí populaci.
O redukování své populace se umí labutě postarat i samy. Na vlastní oči jsem viděl, jak dospělý pár záměrně zavedl těsně nad jez své nedávno vylíhlé potomky, voda je stáhla, dospělí pak v pohodě jez sklouzli a pod ním si odvedli již zredukovaný počet hladových krků. Docela to mnou otřáslo, ale nakonec jsem si řekl, že příroda dobře ví, co dělá. To ale patrně neplatilo v případě labutě, zamilované do vodního šlapadla v podobě samce svého druhu. Což se opravdu stalo, chudák labuť dělala všechno možné, aby si vyhlédnutého superlabuťáka získala, ale po dnech marných námluv jí to zlomilo srdce a odletěla.
Labuť je blízce příbuzná s husami. Zatímco přirovnání dámy k labuti je lichotkou a vyjadřuje obdiv (má labutí šíji, nese se jako labuť), druhý případ je už o něčem jiném. Naštěstí lze kdykoliv říci: „Nebuď labuť…“

Jiří Hruška         

Červen 2014

•   Čím žije Praha 6

•   Program divadel Semafor a S+H
•   JAK SI TAKÉ LZE HRÁT NA INDIÁNY
    O jednom velmi zvláštním sportu
•   ZMĚNY JSOU PÁNEM SVÉHO ČASU
    Krajina ve sklenených plastikách
    Jiřiny Žertové
•   Za exotikou na Ladronku
    17. RESPEKT FESTIVAL
•   BUDETE SE SEM CHTÍT VRÁTIT
    Srí Lanka naposledy