Rozhovor s hlavním kynologem Generálního ředitelství cel Tomášem Krutinou.

Psa jsem si vyvzdoroval u svých rodičů už v devíti letech. Byl to kříženec špice a dostal jsem ho staršího (asi jeden rok) od souseda. S výcvikem psa jsem se poprvé setkal v naší vesnici, když jsem chodil pomáhat sousedovi s tréninkem překrásného německého ovčáka. Velmi mě to zaujalo a toužil jsem se tomu věnovat. Soused mi půjčil knihu Služební pes, kterou jsem postupně přečetl a pak jsem začal shánět peníze na svého prvního psa k výcviku. Ty jsem získal sběrem hlemýžďů, kterých jsem během prázdnin nasbíral okolo 100 kg. Na jaře jsem si koupil fenku boxera, která se jmenovala Hexa z Dybohůrky. No, a tak se ze mě stal sva-zarmovec – psovod.

Po vojně jsem v roce 1994 nastoupil k Celní správě České republiky, kde jsem začínal jako celník na stanici celní stráže. V této době celní správa hlídala státní hranice společně s policií. Ze stanice jsem se dostal do mobilní operativní skupiny. A tehdy poprvé jsem se setkal se psovody a služebními psy v akci, byli to psi na vyhledávání drog. To mě velmi zaujalo a tajně jsem doufal, že jednoho dne se také stanu psovodem. K tomu došlo v roce 1999, kdy jsem po odchodu kolegy do civilu převzal jeho psa a zahájil kariéru psovoda celní správy. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Začínal jsem v Plzeňském kraji u operativní skupiny. Pes se jmenoval Bosk, byl to starší osmiletý německý ovčák a nebyl příliš komunikativní. Dokonce mě při výcviku pokousal. V té době se psi cvičili technikami, kdy byli donuceni něco udělat a pak přišla nějaká odměna. Od psovoda se tehdy vyžadovalo, aby byl hlavně důsledný. Ale postupně jsme se sblížili a úspěšně složili zkoušky v kondičním kurzu. V deseti letech šel Bosk do důchodu a u mě se dožil 14 let.

Během své kariéry psovoda jsem postupně cvičil dalších šest psů. Všichni byli svým způsobem jedineční a každý mě obohatil o nové zážitky a zkušenosti. Ze všech těchto psů musím vzpomenout na jednoho. Byl to černý pudl jménem Andy. Velmi snadno se cvičil, byl vytrvalý a měl silný lovecký pud. V té době jsem s ním slavil mnoho úspěchů, a to jak na soutěžích, tak i v praktickém nasazení. Byli jsme si velmi blízcí, žil se mnou v domácnosti, dokonce se mnou spal i v posteli. Pracovali jsme spolu do jeho 14 let a dožil se devatenácti.

V roce 2003 jsem se stal vedoucím kynologie pro Plzeňský kraj. V této funkci jsem pracoval do roku 2013. V letech 2008 – 2011 jsem si rozšířil vzdělání na České zemědělské univerzitě, kde jsem vystudoval v bakalářském studiu obor kynologie. Po odchodu hlavního kynologa celní správy k vězeňské službě jsem se zúčastnil výběrového řízení a od podzimu 2013 jsem se stal hlavním kynologem Generálního ředitelství cel.