Jiří Šlitr v jednom svém výstupu říkával: „Abych toto představení povznesl na světovou úroveň, zazpívám píseň.“ Inspiroval jsem se tím, a abych náš lokální časopis povznesl alespoň na úroveň celostátních tiskovin, které své komentáře a rozbory prošpikovávají ohromujícím množstvím čísel (někdy spíše číslic), naplním jimi svůj úvodník rovněž tak.
I když třeba nemáte pro numera smysl, čtěte klidně dále, i když na dalších řádcích se bude operovat s čísly v řádu miliard.
Nepůjde o taková čísla, jaká čítáváte nebo slýcháváte denně ve zpravodajství, tedy ani o sumy EUR, které se přelévají mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie navzájem, ani o výši škrtů nebo na čemkoliv uspořených nákladů, ba ani o zpronevěřené prostředky. Nejde o nic menšího, než o nás samotné, o lidi.
Na zeměkouli žije v tomto okamžiku něco málo přes 7 miliard lidí. Nemůžeme si to sice přepočítat, ale je to nejspíše skutečnost, tvrdí to statistici. Jiní vědci – z amerického Úřadu pro studium populace – pro změnu spočítali, že na naší planetě až do současné doby žilo celkem 107 miliard lidí. Samozřejmě postupně, naštěstí. To si také nemůžeme přepočítat, není jak. Protože s čísly lze všelijak čarovat (politici by mohli vyprávět), neodpustili si ani zmínění vědci pár dalších výpočtů. Dodávají například, že dnešní stav živých, tedy oněch 7 miliard, překročili mrtví už dávno, a to někdy mezi lety 8 000 před naším letopočtem a začátkem našeho letopočtu.
A také konstatují, že na každého dnešního živého člověka připadá 15 mrtvých lidí, kteří žili na Zemi před námi. V čemž se mýlí, konstatuji já. Dopustili se totiž logické chyby: vydělili 107 miliard sedmi miliardami (=15,285714285714285714), místo aby dělili pouhých 100 miliard sedmi miliardami (=14,285714285714285714). Zapomněli totiž odečíst od 107 miliard, což je počet všech lidí, kteří až do dneška na Zemi kdy žili (tedy mrtví i živí dohromady) 7 miliard dnes aktuálně žijících.
Takže ve skutečnosti na 7 miliard žijících lidí připadá dnes jenom 14 mrtvých předchůdců! Tolik můj český příspěvek k mylnému závěru amerických vědců.
Odhlédneme-li od zmíněné triviální metodické chyby, lze v jejich zprávě narazit ještě na další „objevné“ informace. Zmínění experti uvádějí, že délka života současných lidí ve vyspělých zemích činí 75 až 80 let, zatímco ve středověku to podle nich bylo jen 10 až 12 let, což znamená, že velká část tehdejších jedinců nepřekročila ani hranici dětství, takže se nemohla rozmnožovat.
Aby lidská populace nevyhynula, bylo za těchto podmínek zapotřebí zhruba 80 porodů na tisícovku obyvatel. Dneska prý stačí i současných 23 novorozenců na tisíc lidí, aby se lidstvo množilo stávajícím tempem. Proč tedy svět řeší demografickou krizi a důchody, autoři neobjasňují.
Avšak dosti sarkasmu. Ať už je skutečnost jakákoliv, ať jsou uvedená čísla méně či více pravděpodobná a jejich intepretaci lze s úsměvem zlehčovat, faktem je, že při pomyšlení na všechny ty miliardy individuálních osudů, citů a snů příslušníků druhu homo sapiens, co kdy žili, se skutečně tají dech.

Jiří Hruška         

Březen 2012

• Čím žije Praha 6
  

• KASKADÉRSTVÍ UŽ VĚŠÍM NA HŘEBÍČEK rozhovor s HANKOU DVORSKOU
  

• NOVINKOU U NÁS JE VÝUKA STUDENTŮ, říká profesor MUDr. JAN BARTONÍČEK, DrSc.
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Suttnerové)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• Svatební veletrh v hotelu Diplomat
  

• Buďte akční celé jaro