poslední dobou mám pocit, že se programátoři vymýšlející techniku, která má lidem pomáhat, poněkud vymykají jejím uživatelům z rukou. Konstruují přístroje, jež mají snahu domýšlet řadu věcí za nás, aniž bychom o to stáli. Začalo to textovými editory v počítačích, které svévolně přepisovaly nejrůznější slova tak, že se změnil smysl celé věty. Když jsem například někomu v emailu napsal, že mu „přeposí lám“ zprávu, milý počítač to změnil na„přepískávám“, neboť předpokládal, že jsem to tak chtěl. Nechtěl.
V poslední době mě nesmírně štve nová verze stejného editoru od stejného výrobce, která v důsledku mění český pravopis, konkrétně užívání uvozovek. Při lokaci editoru do češtiny zřejmě příslušní pracovníci zbůhdarma hleděli z (O)kna a nevzali na vědomí náš pravopis. V češtině totiž všechna uvozená slova, výrazy, ale také přímá řeč mají v psaném projevu na začátku uvozovky dole a na konci nahoře. Není to tedy stejné, jako když někdo mluví a při řeči zvedne v módním gestu obě ruce se dvěma vztyčenými prsty, aby znázornil, že právě použil uvozovky. Toto rozlišení ted‘ textový editor neumí (i když v předchozích verzích je znal). Co je však nej-horší, v novinách, v časopisech i v televizi (upoutávky, titulky zpráv apod.) na to redaktoři zcela kašlou a s klidem používají v psané češtině, která by měla být jejich denním chlebem, anglická pravidla. Ono zřejmě dá příliš práce ručně chybu opravit. Nebo možná chyběli ve škole, když se uvozovky probíraly. A tak můžeme v titulku číst např. O čem se „šušká“, ačkoliv správně je O čem se „šušká“. Maličkost? Nemyslím si to. Snad je to neznalost, nebo lenost, ve výsledku ignorace a podceňování čtenářů.
Také chytré telefony by rády myslely za nás a jsou mnohdy spíše k vzteku,
když se připojují k internetu, když ony chtějí (a my nechceme) a dokonce samy automaticky zavolají zpátky lidem, před kterými jsme se chtěli nechat zapřít a jejich hovor nepřijali. Já vím, že to není tak úplně jejich chyba, manuálně se dají přenastavit, ale proč ty zatracené stroje musí být konstruovány tak, aby předvídaly?
Známý mně vyprávěl téměř neuvěřitelné zážitky se svým novým super-moderním (a superdrahým) telefonem. Téměř se s ním bál jezdit v autě. Jakmile totiž vůz nastartoval a vložil mobil do hands–free držáku, jakási chytrá aplikace v telefonu začala sama pracovat: připojila se k webu, stáhla čerstvou verzi navigace a snažila se navést řidiče do cíle, který si sama stanovila. Mezitím mobil současně chaoticky vytáčel nejrůznější čísla ze seznamu kontaktů, zapínal a vypínal hlasovou schránku, pouštěl hudbu a odesílal SMS o své momentální poloze. Známému (vzděláním inženýr strojař) se až teprve po několika konzultacích s operátorem podařilo v mobilu najít a přenastavit funkci, která reagovala na konverzaci nebo puštěné rádio v kabině vozu, které mylně považovala za hlasové pokyny. Těmi se pak telefon řídil, a proto vyváděl takové nesmysly.
Vím, to jsou extrémy. Nemám vůbec nic proti špičkové technice, ale štve mě ten samotný princip, že přístroje jsou programovány tak, aby byly o krok před našimi pokyny, a neberou vůbec v úvahu, že naše rozhodnutí se může ubírat úplně jiným směrem. Ale možná je to jenom můj problém a naopak jiným spoluobčanům tento přístup vyhovuje. Přečetl jsem si totiž novinový titulek: České školství nevychovává samostatně myslící individuality, ale stádní ovce. Aha, tak to by možná mohlo vysvětlovat i výše zmíněný způsob používání uvozovek…

Jiří Hruška         

Červen 2012

• Čím žije Praha 6
  

• LIDICE – celosvětový symbol
  

• Prioritou je kvalitní a bezpečná ošetřovatelská péče,říká náměstkyněředitele UVN Mgr. Lenka Gutová, MBA (1.část)
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Thurnova)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• Břevnovský klášter